Fantasi

Historie pádu Azerothu

...jak ji vyprávěla Matriacha z Tirisfalu.

é jméno je Aegwyn, a po více jak tisíc let jsem procházela říšemi tohoto světa a snažila jsem se chránit lid těchto zemí proti duchovním silám Velkého Temna. Viděla jsem mohutné říše vznikat, i upadat. Stala jsem se svědkem umírání těch nejlepších, i těch z nejhlubší spodiny, aby se tak potvrdil lidský úděl. Jen nedávno jsem byla zatažena, bohužel, do záležitostí lidí. Po nekonečné věky bylo posláním mého Řádu skýtat ochranu a přístřeší smrtelníkům před Velkým Temnem, před hmatatelným, hnusným zlem ukrytým v jeho hlubinách. Abychom mohli bojovat s temnými silami Podsvětí, byli jsme vybaveni poměrně velkou mocí, a dlouhověkostí srovnatelnou s prastarými Elfy. S takovou mocí na nás dolehlo jedno břímě - Strážce se nesmí míchat do záležitostí lidí, pokud se nenavrší čas, a musí být zvolen nástupce, a roucho Strážce přechází na dalšího. Tak jsem i udělala - já, Aegwyn, poslední Strážce Řádu Tirisfalu - usoudila jsem, že můj čas nadešel. Čtyřicet dva zim uplynulo od chvíle, kdy jsem přišla do království Azeroth hledat Kouzelníka Nielase Arana. Byl tím, kterému jsem hodlala předat svou moc. Nielas byl výjimečně talentovaný v jednoduché zaklínací magii lidí, a já věřila, že by byl vhodným ze smrtelníků, aby se stal otcem mého dítěte... a tím se také stal... Dala jsem život chlapci, který byl pojmenován Medivh - "Držitel Tajemství" v pradávném jazyku Elfů - na podzim roku 559. Přenesla jsem na něj všechny mé znalosti a sílu, uhnízdily se hluboko v jeho nitru, aby se projevily v čase jeho dospělosti. Věřila jsem, že moje poslání na tomto světě je u konce, a o mého syna se budou dobře starat Nielasovi lidé, a proto jsem odešla pláněmi času, abych vyčkala svého konce. Přesto jsem zdáli stále sledovala svého syna, většinu jeho mládí. Byla jsem si jistá, že hluboce zakořeněné dobro Tirisfalu mu bude průvodcem v rozhodnutích, bude zahřívat jeho srdce a mysl, aby se stal hodným poslání Strážce, které bylo, jak jsem doufala, jeho osudem. V předvečer jeho třináctých narozenin se síly, uvězněné v nitru mého syna, začaly probouzet. Nebyl schopen náhle se vyrovnat s těmi mocnými, kosmickými silami, a utrpěl těžký psychický šok. Byl vyléčen dobrými Kleriky z Northshire. Převezli chlapce do jejich posvátného Opatství, a šest let starali o jeho tělo v kómatu. Náhle se Medivh vzpamatoval ze spánku, a zdálo se, že plně ovládá všechny své schopnosti a síly. Věděla jsem však, že pod maskou důvěřivosti až povýšenosti se skrývá zlo a prohnilost. Moudrost a síla, které dostal do kolébky, se proměnily pod vlivem Podsvětí, zkazily Lidskou část jeho duše, a navždy ho zaprodaly zlu. Až do chvíle, kdy se první vlna příšer známých jako Orkové prodrala temnou škvírou, jsem si neuvědomila, jak neuvěřitelně nebezpečný se můj syn může stát. S mistrovstvím v ovládání temných sil, které každým okamžikem narůstalo, rozhodl se Medivh vyzkoušet své schopnosti ovládat svět kolem sebe. Ponořil se do zakázaných umění Nekromancie, a začal rozplétat záhady života a smrti. dal se do spolku s Démony z hlubin, jejich sil použil k posílení svých vlastních schopností. Jeho hlad po moci byl stále větší, s každým sebemenším úspěchem se nořil hlouběji do hlubiny šílenství. Cestoval daleko astrálními prostory, objevoval nekonečná tajemství Velkého Temna. Tehdy, uprostřed vířícího chaosu halucinací, Medivh poprvé narazil na svět ukrytý za naším světem, a byl uchvácen pohledem na ta zvrácená, vražedná místa. Konečně nalezl nástroj, který tak dlouho hledal...